„Protože populismus je už tradičně spojován s osobností charismatického vůdce, domnívají se někteří, že tyto vůdčí osobnosti si vytvářejí populistická hnutí proto, aby s jejich pomocí získaly moc. Příčinná souvislost je však spíše opačná. Populismus není žádné iracionální puzení vyvolávané silnou osobností. Vychází zdola a své vůdce si cestou teprve hledá. Populismus je výkřik lidových vrstev ohrožených nejistotou. V dnešní době především nejistotou v podobě nikým neřízené globalizace a nikým nezvádané migrace. Je to výraz naděje v možnost alternativy k sociální katastrofě. Populistická hnutí jsou výrazem vůle těch dole chránit svůj sociální a kulturní kapitál. Zároveň jsou výrazem jejich přání, aby demokracie nebyla dělána bez lidu. Populismus není primárně nástrojem osob, které by se rády staly diktátory. Jde spíš o obranu vůči diktátu levicových a pravicových progresistů. Je to docela racionální obranný postoj, nikoli výzva k expanzi a k násilí… nejde o oživení fašizujícich idejí. Jedná se o reakci na materiální a kulturní destabilizaci, nevyzýva se k výbojům na úkor jiných.“
Jan Keller
in
Hybridní politika
Nakladatelství Ivan David. Praha 2020
Celá debata | RSS tejto debaty